Komentář k příspěvku: 'Nebojte se darovat krev'

Od Vlasta

Vlasta — Sun, 01 Jun 2008 09:43:44 +0000

před měsícem jsem dostala zlatou plaketu za bezplatné dárcovství krve….je to dobrý pocit!!!!

Od Klára

Klára — Tue, 11 Mar 2008 19:16:49 +0000

To Magda Švagrovka: To co jsem popisovala jsou vesměs zkušenosti z HK. Tam teď hlavně chodím. Je to tam docela nové, hezké. Sestřičky jsou milé. Je dobré se předem objednat.

Od Magda švagrovka

Magda švagrovka — Mon, 10 Mar 2008 20:39:39 +0000

už jako malá jsem u taťky obdivovala odznaky s červenou kapičkou a slibovala si, že budu taky dobrovolným dárcem. Ještě za časů studií v Olomouci jsem šla na transfúzku a jeden odběr mám už “za sebou”. Vzala jsem si tenkrát s sebou tři kazety s písničkama, křížovky, dvě tužky pro jistotu, že by jedna přestala psát, další časopis a knížku. S tímto nákladem jsem zalehla na moderní polohovací lůžko, mrkla na televizi, co tam je, a než skončily titulky - bylo po všem. Nevím, proč jsem od toho čekala tolik, nebo spíš, proč jsem si myslela, že tam strávím půl dne. Bylo to fajn, slibovala jsem si, že budu pravidelným dárcem, jenže pak přišlo těhotenství, kojení, stěhování přes půl republiky, další dítě,… a jak člověk z toho předsevzetí jednou upustí, pak je těžké znovu se nadchnout pro dobrou věc. Už delší dobu si říkám, že se půjdu podívat, jak to chodí v Hradci. Nejsem žádná cíťa, ale hold nechám se hodně ovlivnit prostředím. V Hradišti to na trasfúzce vypadalo skoro jak v seriálu M.A.S.H., lehátka z roku raz dva ve dvou řadách proti sobě…takové je to tam fakt hodně nemocniční. V Olomouci mě zaujalo, že to tam bylo - s prominutím jako v nějaké bance /ostatně - krevní banka - jo, to by se dalo zaměnit :)/, fakt to tam mají moc hezké. No, jestli někdo z Hradce ví, jak to tu chodí, dejte mi vědět, ať krevní skupina B+ neproudí v mých žilách jen pro mě, ale pomůže třeba někomu zachránit život…

Od JanS

JanS — Mon, 10 Mar 2008 19:20:49 +0000

To já zase zatím nikdy jakýkoli problém s žádným odběrem neměl a i díky tomu mám za sebou (prozatím) tří odběry. Je ale pravda, že v den (ráno) odběru narozdíl od jiných dnů podle doporučení vždy něco sním.
Byl jsem vždy v Brně a od popisovaného poznávám pár rozdílů. Jsou pravda ale malé a na principu prakticky nic nemění - nikdy po mě nechtěli moč, kontrolní vzorek se bral také ze žíly, pohovor s doktorkou byl vždy jen o výsledcích vzorku, břicho, uzliny ani krk ji nezajámaly a poslední rozdíl kterého jsem si všiml je, že po samotném odběru krve - odpojení jehly od žíly vždy sestry nekompromisně trvaly ještě alespoň deset minut na klidném setrvání v křesle a až následně jsem se mohl jít občerstvit.
POkud někdo zvažuje jít darovat, ale bojí se případné bolesti, jsou obavy zbytečné. Je pravda že před svým prvním odběrem jsem byl právě na toto zvědav, ale dnes se tomu jen směju. Pokud by se o něčem dalo říct že to bolí, tak je to okamžik, kdy špička jehly proniká kůží. Protože ale ten okamžik pronikání je velmi rychlý (naprostý zlomek sekundy) těžko bude někdo onu bolest cítit nějak déle.

Od Zdeněk Burda

Zdeněk Burda — Mon, 10 Mar 2008 12:06:25 +0000

Klidně bych daroval, akorát jsem před x lety prodělal pár nemocí a doktor mi řekl, že kvůli tomu nemohu darovat krev :-(

Od LuFa

LuFa — Mon, 10 Mar 2008 10:21:08 +0000

Obdivuji každého, kdo krev daruje. Sám na to ale nemám, i obyčejný odběr krve mi dělá problém :-(.