Komentář k příspěvku: 'Potichu - Jaroslav Rudiš'

Od LuFa

LuFa — Fri, 11 Apr 2008 14:04:18 +0000

Hezká knížka, rád jsem si zas po delší době něco nového českého přečetl. Díky Klárko za půjčení.

P.S. Komentář píši se sluchátky na uších v kterých poslouchám Jarka Nohavicu, album Ikarus. “… narozen v komunismu, umřu v komunismu …” Jak příznačné.

Od tlampač

tlampač — Sun, 16 Mar 2008 04:47:47 +0000

když jsem psal ten předchozí komentář, byl jsem v Potichu ještě panic. Pak to přitáh kámoš, jeho knihovnice ho asi miluje - schovala mu to, jinak jsou na to zamluvenky. Potichu je smutná pravda o dnešním světě, parkrát jsem se i zasmál. Divné je, že to nazývají na přebalu románem, přečetl jsem to za čtyři hoďky čistého času …
rudiš dobrý, jen už trochu vyjadřovací stereotyp!

Od tlampač

tlampač — Thu, 06 Mar 2008 20:55:02 +0000

jednou může přijít doba, kdy se i Rudiš “!vypíše”. Ono je stále těžší napsat něco dobrého, tedy spíše objevného, oči otevírajícího … Dnes knihy spíše jen konstatují. Já v hlavě nosím nápad a nemám odvahu jej dát do vět a příběhu. Námět je o člověku velmi bohatém, kterého ani peníze ani nic, co si za ně pořídil neuspokojilo. Propadl se na dno a při tom dně se učil žít. Předobrazem je kluk “Špína”. Ufetoval se z nudy života k smrti. Skutečný příběh z dokumentu na ČT. Ale říkám si, už je toho tolik, to by nikoho nezajímalo.
Přeji Rudišovi, aby napsal něco tak zajímavého jako Nebe…
Ale možná to ani sám nechce.

Od Klárka

Klárka — Thu, 06 Mar 2008 06:38:29 +0000

Lufa:Mám obavy, že odstavce by byly tak vytženy z kontextu, že by to možná i odradilo, je to zase takové snové, bláznivé, narovinu se tam nastiňuje, že jsme všichni prdlouši a každej má nějakou uchylku. Jen o tom nemluvíme a skrýváme to.

Od LuFa

LuFa — Wed, 05 Mar 2008 08:48:38 +0000

K tvé knižní recenzi mě Klárko napadá, zdali by pro příště nebyl možný měnší úryvek z knížky samotné. Dva, tři zajímavé odstavce.

Na Grandhotel se snad již brzy podívám.