Náhodou jsem nyní na YouTube narazil na neoficiální díl Pata a Mata, ve kterém tito dva nekňubové zápasí s počítačem. Pokud díl neznáte a máte Ajeťáky rádi, rozhodně se na něj podívejte.
Stránky autorů tohoto neoficiálního dílu naleznete zde: http://www.tomidland.no/patamat.php
Je moc fajn vidět, když články autorů píšících na webové stránky a blogy, tyto elektronická média přesahují a své místo nacházejí v stále ještě v prestižnějších tištěných médiích.
Před zhruba dvěma týdny vyšel Klárce v celostátní příloze Mladé Fronty Dnes, Ona Dnes, výborný fejeton „Pár měsíců chlapem“. Rád bych vás tedy, naši milí čtenáři, touto formou na Klárčin fejeton upozornil a Klárce pogratuloval a popřál k další publikační činnosti v Ona Dnes.
Klárčin fejeton naleznete zde: Pár měsíců chlapem.
Když jsem začala poznávat cizí krajiny, všimla jsem si, že co země, to jiná “architektura” hřbitovů, resp. hrobů. Nevím zda je správně to nazývat architekturou, ale existuje mnoho typů hrobů. Vzhled náhrobků se mění jednak v čase a jednak jak jsem zmínila, mění se podle místa.
Poprvé jsem si to uvědomila v Anglii, v malých vesničkách byl vždy kostel, a okolo spousta malých kamenných náhrobků. Žádná žula, žádné desky, obrubníky, kytky, věnce ani svíčky.
V Polsku mají hroby veliké a hlavně zdobené, mám pocit, že čím více svíček tam je, tím lépe. Není tam vyjímkou, když je celý hrob lemován zapálenými svíčkami. Tam taky Dušičky jsou státní svátek a v zemi nastává velká invaze, rodiny se sjíždí a společně navštěvují hroby.
Na Americkém hřbitově nesmí chybět americké vlajky. I nápisy na náhrobcích jsou jaksi nekonvenční, objevují se tam texty o lásce k pivu, či fotbalu.
Ach jo. Vše se opakuje. Před rokem jsem v příspěvku Jedeme na hory - fáze balení - nestíhám :-) popsal situaci těsně před odjezdem. A letos? Letos je to to samé (stává se vám to také?):
Poslední dva dny vůbec nestíhám. Celý příští týden jsme s roďkou na horách. Vzhledem k značnému množství práce v práci, jsem se předevčírem a včera dostal domů z práce až velmi pozdě (včera až po 23:00 :-( ). Balení z mé strany tedy zůstalo až na dnešek, konkrétně na teď.
Nyní jsem provedl kontrolu notebooku, který jsem od léta nezapnul a který si chci vzít s sebou. Zatím mi vše funguje, na internet se dostanu, tak super. Teď ještě překontroluji foťák, kameru, proberu skříň, vezmu pár věcí na sebe a vyrazíme. Doufám.
Pokud bych se v následujících dnech nijak neozvýval, tak asi mi něco vzhledem k připojení k internetu přestalo fungovat. Pokud ale bude vše v pořádku, tak se brzy ozvu s dalšími příspěvky a fotečkami z hor.
Teď musím fakt končit a začít hejbat kostrou, abychom vyjeli :-).
V komentářích k příspěvku Dva roky prázdnin - retro vzpomínka mi před chvílí čtenář Apollohany vložil výborný retro odkaz z Ruského seriálu Elektronek, která jsem jako malý s rozpaky několikrát sledoval. Abych řekl pravdu, byl jsem tenkrát malý, něco mi na seriálu nesedělo, ale přesto jsem se díval.
Dnes si už sice nevzpomenu na přesný děj Elektronka, ale nějaké záběry a scény v hlavě stále mám. Vzpomínáte si na elektronka vy? Jaké pocity ve vás zanechal?
Flexi bar je název cvičebního náčiní, ale i cvičební lekce s flexi barem.
Flexi bar je pružná tyč, která má uprostřed držátko, na okrajích má malinké zátěží. Délka tyče je cca 150 cm. Cena této tyče je přes 2000 Kč, ale pokud se rozhodnete jít na lekci cvičení, flexi bar Vám tam půjčí. Lekce probíhají ve fit centrech, v sálech na aerobic.
Celé cvičení je o rozkmitání tyče, v různých polohách. Můžeme tyč držet v obou rukách před sebou, v jedné ruce, v obou rukách za zády. S flexi barem se cvičí i v leže, nebo v sedě, například na míči.
Cvičení není náročné, tím myslím, že je vhodné i pro začátečníky a ne příliž aktivní sportovce. Už ke konci první hodiny se naučíte správně „kmitat“. Jedná to pomalejší rehabilitačně zdravotní cvičení, které posiluje zádové svaly, paže, břišní svaly i svaly o kterých vůbec nevíte. Tyč je pružná, takže jakmile ji rozkmitáte, musíte zpevnit veškeré svalstvo, abyste ji tzv. udrželi v poloze, v které máte. Jedná se o balanční cvičení, podobné cvičení na balonech, trampolínkách, pilates i aquaerobicu.
Určitě mohu doporučit pro ty z vás, kteří nesnáší složité taneční kreace na hodinách aerobicu, či pro ty, kteří mají problémy se zády, nebo mají takovou nadváhu, že jim klasický aerobic není doporučován.
Související článek:Aquaerobic - zkusili jste všichni
I přesto, že povolební násilnosti v Keni zhatily plány humanitární organizace ADRA, se dobrovolníci nevzdali a s organizací pomoci pokračují.
Plánovaná mise Aleše Bárty se ještě neuskutečnila, avšak přípravy probíhají nestále - doslova ve dne v noci. V současné době se našlo několik sponzorů a dárců, kteří pomohli možná právě díky stále nekončícím násilnostem. Podařilo se zajist zdravotnický materiál, jehož spotřeba bude v současnosti vyšší než obvykle. Bohužel.
Dále bylo poskytnuto výstražné zařízení na auto, které by mělo přispět k bezpečnému průjezdu postiženou oblastí.
Doprava materiálu i příjezd koordinátora projektu do Keni se uskuteční jakmile to bezpečnostní situace dovolí.
Aktuální informace můžete sledovat na www.kena.websnadno.cz.
I nadále můžete přispívat DMS KENA na 87777, kterou přispějete na Humanitární projekt v Keni.
Kdo nechce věnovat “jedno pivo” do Keni, může se doma, či v celé rodině poohlédnout po starých dioptrických brýlích. Tyto brýle mohou ještě posloužit lidem, kteří si brýle asi nikdy nekoupí. Sběr brýlí pro Keňu probíhá například v Hradci Králové, kde jedna mladá a hezká sestřička Očního sanatoria darované brýle umyje, změří, označí a předá Alešovi Bártovi. Vaše nadbytečné brýle je možno předat právě ve jmenovaném sanatoriu, nebo kterémukoli z autorů tohoto blogu.
Odměnou za “jedno pivo” a “jedny dioptrické brýle” Vám bude dobrý pocit, že světu dáváte co máte.
Děkujeme.
Související články:
Smutné zprávy z Keni
Má to smysl - Česká pomoc v Keni
“Auuu, už nemůžu děti, už po mě neskákejte,” směju se na rozverného Davídka a Lucinku, kteří po mě vesele skáčou. Myslím, že toto zná každý rodič.
“Ještě tatínku, ještě,” jásají děti. Lucinka mě začíná lechtat.
“Néé, už,” říkám a snažím se děti nějak zklidnit. Děti se ale nedají.
“Auu, auu, auu,” křičím. “Jsem celý rozlámaný děti, zavolejte doktora. Auu, auu, auu.”
V mžiku děti se skákáním přestávají. Začínají si hrát na doktora. Lucinka se ptá co mě bolí. Davídek si jde do pokojíčku pro lékařský kufřík.
“Zavolejte Davídku Sanitku, auu, auu, auu,” volám za ním ještě.
Počítám, že se místo s lékařským kufříkem vrátí se sanitkou, kterou mu pod stromeček nadělil Ježíšek. Nevrací se. Po chvíli přichází Gabča a ptá se, “můžeš mi prosím tě Lukáši říct, na co si hrajete?”
“Na doktora, něco se děje?”
“Jo, Davídkovi jsem na poslední chvíli típla telefon. Vytáčel 112.”
Sklapla mi čelist. Ještě že tak, toto jsem fakt netušil. Nemocného člověka již asi hrát před dětma nebudu :-).
…řekla ilustrátorka Lucie Seifertová v rozhovoru pro Onu dnes.
Ano, to je ono, to je to co jsem nedovedla pojmenovat. Dnes je “in” nestíhat, nemít čas, být ve stresu a presu. Nepřirozená rozevlátost duší i těl. Proč to děláme? Proč si ten život tak kazíme?
V USA prý je děsně “in” nosit odrostlé barvené vlasy nebo melíry. Majitelky odrostlých vlasů tím vyjadřují, že jsou tak “busy”, že si ani nestihnout dojít k holiči. Čím větší odrosty, tím lépe.
Ti, kdo už dosáhli o stupeň výš, poslouchají svůj vnitřní hlas a život si žijí v poklidu, někde stranou. Málokdy spěchají a něco nestíhají. Mají rádi sebe, své tělo a tak se k němu i chovají. Takových lidí je málo, nebo lépe řečeno, takoví nejsou vidět. Možná, že právě oni žijí skutečný život.
Proč je moderní stále hlásat:” Mám hodně práce…..nestíhám,…..jsem dead,…..jsem ko….nemám čas…. jsem vyřízená….”
Proč se to mezi lidmi tak zpopularizovalo?
Proč je slovo workoholik pozitivního významu?
Protože jsme hloupí. Simply hloupí.
Dnes se na stánkách iDnes objevily reálné testy pro žáky pátých tříd. I když jsem již nějaký čas z páté třídy venku, neodolal jsem a všechny testy jsem v rychlosti projel.
Testy jsou zaměřeny na zeměpis, “významné” osobnosti, vlastivědu, fyziku a český jazyk a neleznte je zde: Ověřte si své vědomosti. Zkuste si testy pro páťáky
Osobně mi největší problém dělala čeština (nic nového pod sluncem :-)) kde jsem odpověděl špatně v těchto testech a otázkách:
Test z českého jazyka: Která slova se hodí na vynechaná místa?
2. Babička a děda _ v lese _.
A) našli, bedli
B) našli, bedly
C) našly, bedli
D) našly, bely
