Lukáš Faltýnek a autoři

Dnes mě překvapily dětské asociace. Pětiletá holčička si pustila myšlení na špacír, jak to děti dělají, řeknou vše co je napadne.

Jela jsem žlutým metrem. Vedle mě seděla asi tak pětiletá holčička.

Hlasatelka v metru oznamuje:” Národní třída”

Holčička reaguje:” Jé to je jako škola, to se jmenuje podle školy.”

“Jak, podle školy?” Říkám si v duchu a šrotuje mi to hlavou.

Holčička svůj objev opakuje. Když to slyším potřetí dochází mi a podivuji se nad tím, že zná pojem národní škola, nebo třída - tedy první stupeň základní školy.

Sama jsem nikdy nepřemýšlela o tom proč se co jak jmenuje a co to znamená. Takže teď už víme, proč se Národní třída jmenuje národní třída, asi tam někde dřív poblíž byla škola:-)

Holčička byla opravdu pozorná a kreativní, když uslyšela hlášení: ” …přestup na linku A.”

Rozlehlo se vagonem?” Á íá íá jako osel, mami…..”

Šikovná holčička, ta se v životě neztratí.

2 komentářů

Citace k zamyšlení z mé velmi oblíbené knihy Země Člověka (Terre des Hommes). Napsal Antonie de Saint Exupéry, autor Malého Prince.

V Evropě je dvě stě miliónů lidí, jejich život nemá smyslu a kteří by se chtěli znovu narodit. Průmysl je vyrval ze selských rodů, mluvících jejich řečí, a uzavřel je do nesmírných ghet, která se podobají rozřaďovacím nádražím, zataraseným řadami vagonů. Chtěli by se probudit ze sna, ve kterém je vězní hlubiny dělnických měst.

A jsou jiní, lapení do spleti všemožných řemesel, a těm jsou zakázány radosti pionýrů, radosti, které dává náboženství i radosti vědců. Věřilo se, že k jejich povznesení stačí, budou-li nasyceni, ošaceni, bude-li vyhověno všem jejich potřebám. Pomalu z nich vyrostli maloměšťáci jako do Courtelina, vesničtí politikové, technici, pro které neexistuje vnitřní život. Snad se jim dostalo vzdělání, ale nedostalo se jim kultury. Ten, kdo věří, že kultura spočívá v zapamatování formulek, má o ní ubohé mínění. Špatný žák odborné školy ví toho dnes o přírodě a jejich zákonech více, než Descartes a Pascal. Je také schopen stejných duchovních výkonů?

Roku 1946 vydalo nakladatelství ELK Praha. Překlad: Jaroslava Wissová.

2 komentářů

Kolikrát se člověk musí za svého života zpovídat za své činy a klopýtnutí? Ti méně známí nikdy, nebo jen jednou. Ti známější pak v pravidelných intervalech stále. A je jedno kolik dobrého pro nás udělali. Kolikrát se již v kruhu svých blízkých a i před národem omluvili. A kolikrát již ze svých skutků činily pokání.

Současná Kauza Hutka vs. Nohavica (Hutka nazpíval song o udavači Nohavicovi) je toho důkazem. Charismatický zpěvák a geniální textař Jaromír Nohavica byl před desetiletími zlákán ke spolupráci s STB. Příčinou jeho klopýtnutí, byl zřejmě abnormálně silný tlak ze strany režimu na jeho osobu a uměleckou tvorbu. Netuším, k čemu všemu a jakými prostředky byl Jaromír Nohavica dotlačen a komu a jakou měrou konkrétně ublížil. Co si však myslím, že vím, je, že ani samotnému Nohavicovi není jeho souhlas ke spolupráci lhostejný a že k němu chlapsky postavil již v roce 1988 v nikdy snad nevydané a málo známe písničce pokání.

Osobně si na Pokání Jaromíra Nohavici vzpomenu právě ve chvílích, kdy je médii propírána temnější stránka jeho minulosti a říkám si, copak ta píseň nemluví za vše? Copak se už v roce 1988 o své spolupráci s STB nesnažil národu říct? Cožpak už v roce 1988 nečinil za své skutky pokání?

Já myslím, že ano, nebo mi to vždy tak přišlo. Za sebe jsem Jarkovo pokání přijal již na sklonku roku 1988, kdy jsem ho poprvé slyšel na neoficiálním záznamu ze Svojšického letorostu.

Vy všichni, kteří jste Jarkovo Pokání nikdy neslyšeli si ho můžete zdarma stáhnout zde: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/archiv/pokani/pokani.mp3

Kompletní text Pokání a povídání o ně si pak můžete přečíst zde: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/archiv/pokani/pokani.htm

Nyní jen ještě citace z textu písně Pokání:

Neznám ni matku ni manželku
bratra ni otce ni syna
ležím tu před vámi na délku
nezměrně velká má vina
přes mříže cely mé bylo mi zřít
jak člověk lehounce shoří
vemte si duši však nechte mě žít
slovutní inkvizitoři

A co vy, odpustili jste Jaromíru Nohavicovi jeho dokola propírané klopýtnutí? Co pro vás Jaromír Nohavica znamená? Co vám dal a co případně vzal?

Update:

Články s tématem Jarka Nohavici na Idnes:

O tom, kolik toho Jaromír Nohavica řekl, si můžete udělat úsudek sami:

Nahrávka: Nohavica v cizině Kryla velebil, doma donášel

Dokument: Co se StB dozvěděla od Nohavici

33 komentářů

Ani jsem to nečekala a v sobotu jsem zažila první sníh. To asi o víkendu zažil každý, kdo zrovna není na dovolený v teplých krajích, ale…

Jela jsem do kraje, kde jsem v životě nebyla a to i přesto že je to v naší republice a z Prahy tam člověk dojede za 2 hodiny. Vesnička Tisá leží cca 20 km od Ústí nad Labem.

Jedná se o skalní město v CHKO Labské pískovce, které je od soboty až romanticky zasněženo. Mohli jsme se vydat po turistických značkách, vydali jsme se ale po stopách ve sněhu, které nás spolehlivě vedly okolo skalních stěn, i mezi stěnami.

Skály jsou v prostředí lesů a kdybych neviděla již zmíněné stopy, myslela bych si, že jsme tam úplně sami, jaké bylo ticho. Bílé ticho. Stěny mě překvapily dírama, které v sobě mají, leckdy jsou proděravěny i skrz na skrz a o to zajímavější jsou pak pohledy na ně. Další charakteristikou stěn jsou tzv. skalní hřiby. Jedná se o skalní útvar, který má obravdu tvar hřibu, který vznik vlivem erozí.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

6 komentářů

V sobotu, 10.11.2007 se v Pražských ulicích demonstrovalo a bojovalo. Neonacisté versus anarchisté. Zajímavé video, v několika momentech vtipné, v několika momentech k zamyšlení, pořídili v sobotu Noisebrothers.

Protože si myslím, že video stojí rozhodně za zhlédnutí, rád bych vám ho zde představil.

Zdroj videa: http://n-joy.cz/

2 komentářů

„Joo stárnem, hochu, už to není žádná prdel, doktor mi zakázal pivo, když piju víno, mám překyselenej žaludek, že pak druhej den musím sežrat platíčko prášků a tak mi nezbejvá nic jinýho než pít kořalku.“ Stěžuje si asi tak pětatřicátník.

Jeho vrstevník reaguje:“ A kořalu jako můžeš, jo? To Ti nezakázal?“

„Na to jsem se ho radši neptal, vole, co jinak bych asi tak pil. Je to na hovno. Mám vysokej cholesterol, tak jsem vyměnil pečínky za krůtí a mám potom furt hlad. Dřív jsem chodil do KFC, ale ted jít, do KFC to je jako objednat si žlučníkovej záchvat. To člověk trpí jak pes.“

Mezitím oběma chlápkům přinesou vepřo knedlo zelo, ten „nemocný“ k tomu dostává colu.

„A co ta tvoje stará, prej je nějak stará.“ Snaží se otočit hovor vrstevník.
„Je, ale má to v hlavě srovnaný, není jak ty přiblblý pipinky, co nevědí co chtěj. Vona přesně ví co chce.“

„A co chce?“

„Nevotravuje furt, že musim bejt doma, je samostatná, uvaří…Dá pokoj, nehudruje, nemá debilní kecy typu kde jsem byl a tak.“

„No ale zas bude asi chtít děcko.“ Zmiňuje negativa vrstevník.
„No to jo.“ Pokrčí rameny pětatřicátník.
„A seš na to připravenej?“ Ptá se vrstevník.
„ No připravenej, vole, to není chlap nikdy, ale joo, počítám s tím, že brzo s tím začne vysírat. No co, když se vo to postará, jakože vona jo, tak holt, jo – budu připravenej.
Znáš toho Frantu zezhora, co chodil dřív s mojí starou? Tak von si vzal ženskou, teda to nebyla ženská, to byla taková rozteklá brambora, vošklivější jsem neviděl. No a doktor jim prej zakázal děti, že má stará v pipině nějakýho zlatýho stafylokoka.“

„Tak to bys ho možná mohl mít taky, ne? Zašeptá vrstevník.
„ No jo vole, to mě nanapadlo, tak to by bylo řešení, abych nemusel tý mojí dělat to dítě, třeba jí ho doktor taky zakáže.“

8 komentářů

Jak jste si možná již někteří všimli, z neděle na pondělí, někdy v těsné blízkosti hodiny duchů, zde proběhly dvě významné změny. První, na pohled méně viditelná, avšak významná změna byl upgrade redakčního systému na poslední vydanou verzi 2.3.1.

Abych se přiznal, z povýšení verze jsem měl tak trochu strach, zvlášť když jsem upgrade prováděl naostro a každá případná chybka by mohla blog minimálně na pár dní vyřadit z provozu. Naštěstí vše dopadlo dobře a blog bez nějakých chyb jede dál.

Druhou, již viditelnou změnou na blogu bylo přidání reklamních proužků. Ač jsem se do minulého týdne reklamě na stránkách docela bránil, v posledních týdnech jsem zjistil, že pokud chci do budoucna blog rozšiřovat a zkvalitňovat, bude se jako investice nějaký obnos peněz hodit.

Zdali je tento způsob výdělku prostřednictvím reklamních proužku od Google ukáže čas. V minulosti jsem již krátce reklamy od Google použil. Mimo vypozorování zajímavého efektu, který jsem nazval Google AdSense alergie, mi toho Google AdSense zatím mnoho nedalo. Uvidím, jak úspěšný bude druhý pokus.

Pokud vám pravidelným čtenářům reklamní proužky nějak výrazně na stránkách překážejí, napište, odstraním je třeba dříve, než později. Taktéž si vy co používáte FireFox můžete nastavit jejich blokování: Blokování Google AdSense v prohlížeči Firefox.

Tolik asi vše o včerejších dvou významných změnách. Na dalších změnách se, co volný čas dovolí, pracuje. Pokud se dnes povede vše co se má povést, přibude do rána návštěvní kniha a další hezký příspěvek ze života, takže se máte na co těšit.

14 komentářů

Zhruba před týdnem se mě Gabča zeptala, zdali neznám pohádku o mastných očích v polévce. Prý by jí ráda přečetla dětem. Týden uběhl a Gabča oslovila koho mohla. Většina dotázaných pohádku znala, jenže kde ji najít, jak se jmenuje, kdo ji napsal, nevěděl nikdo. Jako poslední pokud mě napadlo, obrátit se o radu sem. Poradíte někdo?

O čem pohádka zhruba je. Někdo, kouzelný dědeček, bohatý kupec přestrojen za chudáka žádá movitou rodinu o polévku. Movitá rodina se mu vysměje, polévku mu nedá. Chudák se tedy s prosbou o polévku obrátí na chudou rodinu. Chudá rodina mu vyjde vstříc a polévku, kterou má, mu nabídne. V polévce chudé rodiny se nachází mnoho malých mastných oček. Chudák je spočítá a za každé mastné oko v polévce dá rodině po jedné minci.

Chudá rodina již po tomto není chudá a ta bohatá se jich ptá, kde vzali tolik peněz. Chudá rodina samozřejmě řekne popravdě bohaté rodině, jak se věci měly a tak bohatá rodina až opět chudáka potká, neváhá, pozve ho na polívku a začne vyvářet naprosto úžasnou polévku, která je stojí mnoho peněz.

Výsledek je nakonec takový, že v polévce bohaté rodiny plave jedno veliké mastné oko. Za svou polévku, které je stála moc, moc peněz dostanou pouze jedinou minci a tak se stanou chudší.

Tolik zhruba v kostce o čem polévka je. Já co si vybavuji, jsem tuto pohádku viděl v televizi. Na víc podrobností si však vzpomenout nedokážu. Nevzpomínáte si, neporadíte vy?

5 komentářů

Po zveřejnění fejetonu Nový typ člověka - Ajťák bylo z komentářů, především slovenských bratrů, vidno, že ne každý pamatuje boty prestige.

Já si pamatuji prestige z 80.tých let, kdy patřily k opravdu kvalitním botám. Tehdejší design byl i šik. Botky ale nepatřily k nejlevnějším, takže ne každý je někdy měl. Já je nikdy neměla. Jednou to vypadalo, že bych je mohla zdědit po starším bráchoj, ale ten je nakonec tak dodrbal, že už se nedaly ani obout, protože chyběl kus špičky.

Nejčastější model byly bílé prestižky s bledě modrým proužkem. Později se objevovaly i s béžovým proužkem.

Časem se ale na trhu objevily boty různých značek, výběr se značně rozšířil a tak se stalo, že se v některých případech mohli jejich majitelé stát terčem posměchu. Prestige označovaly něco starého, out, nemoderního. Možná bylo špatné i to že byly české, protože v devadesátých letech bylo in vše co bylo “zvenku”.

Nyní se výrobě těchto bot věnuje firma Moleda. Boty se stále prestigím z osmdesátých let podobají. Nesouhlasila bych s komentáři, že jsou strašné, například model v červené barvě se mi docela líbí.

A jaké máte vzpomínky na prestige vy?

Odkaz:

Fanklub příznivců prestižek

12 komentářů

Hláška, vyšitá jak ze života:

Prostě, když něco funguje, je to podezřelé a musí se to hlásit, nebo alespoň dát patřičně najevo :-D.

Hlášku mi nyní generoval program K3B.

10 komentářů