Lukáš Faltýnek a autoři

Není tomu zas tak dávno, co jsem se v souvislosti s akcí NE ZÁKLADNÁM seznámil s písní Kuš mr. Bush! Lanškrounské rockové skupiny Dragon.

Protože nejsem jediný, komu se písnička Kuš mr. Bush! líbí a rád bych se jako někteří ze čtenářů dozvěděl o Dragonech více, rozhodl jsem se je požádat o rozhovor, který nakonec díky velmi vstřícnému přístupů Dragonů vyšel. Odpovídá Jirka Hurych:

Ahoj Jirko, mohl bys na úvod čtenářům skupinu Dragon přiblížit.?

Kapela jako taková vznikla před více než deseti lety a služebně nejstaršími členy jsou dnes Jindra Helekal (basa) a Milan Duspiva (zpěvák). Já jsem do kapely přišel později - někdy v roce 1998 a Radim Kuka (bubeník) ještě asi o dva roky později. Kapela původně začínala jako čistokrevná zábavová kapela. Hráli jsme hlavně převzaté hity českých a světových rockových kapel.

Poprvé jsem se o Vás doslechl prostřednictvím vaší písničky Kuš mr. Bush, v souvislosti s akcí NE ZÁKLADNÁM. Kde se zrodil nápad k napsání této písničky?

V té písničce o tom hned v první sloce zpívám a v podstatě to tak bylo. Myslím, že jsem o tomhle nesmyslu nečetl přímo v novinách, ale slyšel v televizi a řekl jsem si v duchu něco v tom smyslu, že si z nás snad někdo dělá srandu, protože jsem to prostě považoval za naprostý nesmysl (to považuji stále). Pak jsem pochopil, že to myslí opravdu vážně a za pár minut jsem kostru písničky měl na papíře. Dopracování mi ještě dalo trochu práce, ale vše vzniklo velmi rychle . včetně videoklipu, za který musím pochválit našeho basáka Jindru a jeho synka Jindru mladšího. Ten klip má sice mizernou kvalitu, ale vznikl neuvěřitelně rychle a rychle se i rozšířil mezi obyčejné lidi po netu. I tohle je vlastně důkazem velkého odporu naší veřejnosti proti snaze naší vlády upéct si to podle vlastního receptu bez souhlasu lidí.

Jste všichni z kapely proti radaru, nebo jsou někteří členové pro? (pokud ano, jak tento rozpor v kapele řešíte?)

V kapele je to asi tak: tři to považujeme za nesmysl a ten čtvrtý to neřeší - je mu to jedno.

V poslední době se mi u komentářů ke skladbě Kuš Mr. Bush objevují i nesouhlasné komentáře ve smyslu, „nyní když je demokracie, jste hrdinové. Před rokem 89 byste ale mlčeli”. Co byste takovýmto komentujícím vzkázali.

Před rokem 89 jsme hráli po hospodách Kryla a taky jsme nemlčeli. Protestsong je forma písně, která bude existovat vždycky ať se to komu bude líbit nebo ne. Zpravidla právě ti, kteří teď nejvíc křičí by v případě, že by opravdu o něco šlo a měli by třeba něco riskovat byli “posraní v koutě” a zarytě by mlčeli.

Uznávám a mám rád lidi, kteří upřímně řeknou svůj názor i když je opačný. Naopak nesnáším bezpáteřní křiklouny i kdyby vykřikovali stejný názor, jako já.

Jak se díváte na hudební „pirátství”? Osobně v mnoha svých článcích kopírování a svobodnou hudbu obhajuji. Na kopírování se dívám spíš jako na reklamu. Pokud si někdo vaši muziku od někoho zkopíruje, třeba později zajde na koncert, koupí si originální CD, nějaký zisk kapele přinese.

Tohle je problém, který s sebou typicky přináší “byznys”. Pokud nedávná kampaň tvrdila “kopírování zabíjí hudbu”, tak já tvrdím, že je to minimálně napůl lež. Jsou tady stovky a možná tisíce amatérských autorů písniček, kteří nedělají hudbu pro prachy, ale pro radost! My všichni takoví jsme touto kampaní vlastně poškozeni a navíc neustálým tlakem lobby okolo OSA apod. přes sdělovací prostředky vzniká ve společnosti nesmyslné napětí a strach nejen z kopírování, ale dokonce třeba i z nákupu pálených CD-ček s neregistrovanou hudbou. Já si myslím, že bránit kopírování hudby pro vlastní potřebu je nesmysl, samozřejmě je třeba bránit kopírování ve velkém “na kšeft”. Vždycky budu víc na straně autorů, kteří tvoří pro potěšení a srdcem, než těch, kteří tvoří pro peníze.

Jak se díváte na autorské svazy. Mají pro vás jako kapelu nějaký význam?

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

Jeden komentář

„S tím nadpisem to asi nemyslíš vážně?“ zeptá se mě zřejmě Gabča, až se k tomuto příspěvku dostane. „Vážně to nemyslím, vodní dýmce nějaké zvláštní zacházení v rodinném prostředí na úkor jiných věcí nepřikládám, ale lepší nadpis mě nenapadl,“ odpovím. Teď to tedy víte i vy ;-).

Na každý pád vodní dýmka je doma, takže koho zajímá, kterou a kde jsem nakonec vybral, může se zatím alespoň prostřednictvím fotografií podívat.

Vodní dýmku a příslušenství jsem skrze internet na stránkách http://www.aladin-shop.cz/. Protože aladin shop má i kamenný obchod, volil jsem převzetí v něm.

Nakupoval jsem takto (ceny s DPH):

Egyptská vodní dýmka Aladin 26/ 1 modrá (vzor) - 1 359,00 Kč
Uhlíky pro vodní dýmky - 39,00 Kč
Uhlíky pro vodní dýmky “Kokosové” - CoCoBrico (1Kg) - 75,00 Kč
Uhlíkový filtr pro vodní dýmky - 45,00 Kč
Tabák Višeň (Cherry) Nakhla 50g - 115,00 Kč
Tabák Vanilka (Vanilla) Nakhla 50g - 115,00 Kč
Tabák Meloun sladký (Sweet Melon) Nakhla 50g - 115,00 Kč
Tabák Dvě jablka (Two Apples) Nakhla 50g - 115,00 Kč

Vše se vešlo do jedné krabice.

Doma jsem vše vybalil a vodní dýmku složil. Na výšku má dýmka 66 cm. A dokonce, což mě překvapilo, k ní byl přibalen český návod. Dalším příjemným překvapením bylo zpracování. Na rozdíl od mé první dýmky, dovezené z Turecka, kde jsem ji za pár korun koupil na tržišti, je u té to znát velmi kvalitní zpracování. Tlustší sklo vázy, lepší těsnění, kvalitnější zpracování.

Pokud se počasí vydaří plánuji první venkovní kouření dýmky nyní o víkendu. Doma v bytových prostorách dýmku určitě kouřit nechci.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

14 komentářů

Zřejmě nikomu nemusím připomínat před časem zveřejněnou hádanku Alberta Einsteina – kdo chová rybičky?. Jak ukázal čas, mnoho čtenářů se s chutí do řešení této hádanky pustilo a dříve, nebo později ji vyřešilo.

Dnes se mi na email ozvala čtenářka Martina, které velmi děkuji, s třemi novými, obdobnými hádankami, které u nich nazývají zebra. Nakolik je toto pojmenování tohoto typu hádanek obecné nevím, ale název je to hezký, tak ho budu používat.

První hádanku zveřejním nyní. Její řešení neznám, takže správná řešení vám ihned nepotvrdím. Snad k němu ale dojdu :-).

Zadání detektivní hádanky

Občas se schází osm manželských párů. Jednou se dohodli, že si budou navzájem půjčovat knihy. Na další setkání přivezl každý pár jinou knihu a jinou si zase odvezl. Manželé mají vždy stejné příjmení, zaměstnání a přijeli spolu stejným autem Každá z žen má jednu oblíbenou barvu. Dále víme že:

1. Dana Bártová je prodavačka

2. Knihu Mořský vlk přivezla fiatem milovnice červené barvy

3. Oldova manželka Věra má ráda hnědou barvu

4. Manželka Stana Horáka se jmenuje Hana a má ráda bílou barvu

5. Skladnice Jiřka Šedivcová přijela Wartburgem

6. Mirka a Aleš si půjčili knihu Náš dědko Jozef

7. Milanova manželka má ráda růžovou barvu a přivezla si knihu Mulatka Gabriela

8. Irena a Oto pracují jako účetní

9. Průvodce Čermák přivezl knihu Dupa hranostajov

10. Kuřil je lékař a odvezl si knihu Slovensko se soudí

11. Pavlova manželka má ráda zelenou barvu

12. Modrou barvu zbožňuje Vlasta Dvořáková

13. Roman přivezl knihu Slovensko se soudí v žigulíku

14. Manželé kteří přivezli knihu Pani komisárka odjeli s knihou Mulatka Gabriela

15. Moskvičem přijeli zemědělci

16. Petra přijela renaultem, přivezla knihu Náš dědko Jozef a půjčila si knihu, kterou přivezli manželé Zajícovi

17. Radkově manželce se líbí žlutá barva a odvezla si knihu Moderní komedie

18. Manželé Slámovi pracují jako nákupčí

19. Kniha Moderní komedie byla přivezená ve škodovce

Vašim úkolem je zjistit všechny dostupné informace o čtenářích.

Hádanka se mi na první pohled jednoduchá nezdá. No, uvidím při hlubším zamyšlení se ;-).

Vám přeji úspěšné řešení, o jehož výsledcích se můžete podělit v komentářích.

14 komentářů

Dnes bylo na září velmi krásně a tak jsme se celá rodinka zúčastnili akce MĚSTO NA KOLECH. Že je Hradec Králové městem, kde spousta jeho obyvatel jezdí denně (a to i v těch nejkrutějších mrazech ;-) ) na kole netřeba nijak zvlášť zdůrazňovat. Touto akcí, pouze hradečáci své cyklistické cítění demonstrují svému motoristicky zaměřenému okolí.

Akce se letos zúčastnilo kolem 1100 lidiček. Trasa akce je vidět na přiloženém nákresu.

Naše rodinka je vidět zde. Já na bruslích, Gabča na koloběžce, Davídek na kole a Luci na koloběžce.

Další ročník MĚSTA NA KOLECH je plánován na rok 2008 a to druhou zářijovou sobotu. Pokud bude krásně a budeme doma, určitě se opět zúčastníme.

Jeden komentář

Narozeniny jsou dobrá věc. Při těch svých nedávných (Tak mám zas o jeden rok víc …… ) jsem si přál řiditelného draka. Takový náhlý nápad, který se v mé hlavě zrodil v hračkářství, do kterého jsem byl „proti své vůli“ zatažen žadonícím Davídkem a Lucinkou. „Tatí, tatí, půjdeme do hračkářství. Prosííííím do hračkářství. …. „ Však ti co z vás jsou již nějakou chvíli rodiče, toto jistě znáte. Draci vypadaly celkem k světu, tak o dárku bylo rozhodnuto. Koupil mi ho děda, takže mu tímto za velmi hezký dárek děkuji.

Přestože jsem chtěl draka brzy vyzkoušet, jako na potvoru, ne a ne mnoho foukat. Dočkal jsem se až teď v sobotu. Super, vyndal jsem draka z celkem hezky vyvedeného pouzdra.

A složil ho. Složení draka je velmi jednoduché. (správně zastrčit tři tyčky zvládne každý)

Potom jsem zvedl telefon a zavolal dědovi, jestli nemá zájem, zúčastnit se prvního vzletu nového draka. Měl a čas měla i babička, tak ji vzal s sebou.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

3 komentářů

Tento pátek jsem letos po druhé celkem náhodou shlédl vystoupení Jaroslava Uhlíře. Poprvé, jak jsem již psal tomu bylo na Keltské noci (Jaká byla Keltská noc 2007). Nyní v Jičíně na Městu pohádek. V obou případech byl Jaroslav Uhlíř skvělý a slavil nebývalý úspěch.

Přestože se Jaroslav Uhlíř v televizi, rádiu, bulvárním tisku nyní mnoho nevyskytuje (100% to ale nevím, televizi, rádio, bulvární tisky nijak moc nesleduji), a tak o něm dá se říct mnoho nevím, jeho tvorbu a skvělé písničky znám převážně z filmů a zpěvníků.

A nejen já znám je hudbu a písničky. Jak na Keltské noc, tak i teď v Jičíně zapojil do zpěvu téměř všechny posluchače. Písničky Není nutno, Dělání, Pribiňáček z Posázaví, ……. není třeba snad nikomu představovat.

Vystoupení Jaroslava Uhlíře mě skutečně dvakrát za sebou dostalo a tak mi to nedá a musí vás na tohoto výborného umělce, za kterého mluví především jeho dílo, formo tohoto krátkého příspěvku upozornit a jeho vystoupení vám doporučit. Věřím, že vás Jaroslav Uhlíř rozhodně nezklame.

4 komentářů

Čas od času se na předních stranách českých deníků objeví titulky jako: „Plyn podraží o 6%“
„Stoupá cena elektrické energie“

Pak to v mnoha českých domácností vypadá asi jako tady…

„Ty někam jdeš?“ Ptá se děda babičky.
„ Nejdu, kam bych šla, beru si bundu, je mi tu zima.“ Odpovídá pokorně babička.
„Jak Ti může bejt zima, vždyť je tu hic jako v pekle!“ Diví se děda a projistotu jde zkontrolovat, zda si babička „potají“ nezapnula topení.
Děda má vysoký krevní tlak, který ho udržuje rozhicovaného i v zimě.

„ No to nebudem už moct topit jako dřív a pak to ještě pouštět pánu bohu do oken!“ Poučuje děda.
„ Ale v ložnici a v kuchyni občas vyvětrat musíme!“ Nedá se babička.
„ Jak, musíme, víš co to je peněz?“
Babička mlčí.

Večer babička vaří, občas odběhne na chodbu do ledničky, já taktéž pobíhám po bytě a balím si saky paky a děda je nám oběma v patách a neustále zhasíná vše, co zhasnout jde. Když nám takhle zhasne třikrát a když třikrát narazím do stolu, židle a botníku ozve se opět babička:

„Nemůžeš si jít na chvíli někam sednout a neběhat nám tady za zadkem a neustále zhasínat?“

„ A proč potřebuješ na krájení mrkve tolik vidět? Vem si to tady k oknu a nemusíš svítit!“

Přichází obměna dopolední přednášky o cenách energií, neschopnosti šetřit a jak je všechno drahý.
„ Tak mi řekni, co s ním mám dělat?“ Ptá se babička.

Babi, tak já Ti dám čelovku, nabíjet si ji budeš moct ve společných prostorech baráku. No a pořiď si prádlo z moiry, aby Ti nebyla zima.“ Snažím se pomoci.

Takže až potkáte babičku s čelovkou, vzpomeňte se odkud vítra vane…

5 komentářů

Před časem děti dostaly německé DVD s českým Krtečkem ;-). „Tati, tati, to musíš vidět, Krteček rodí zajíčky.“ Po chvíli přemlouvání jsem si tedy s dětmi sedl k přenosnému DVD přehrávači a stal se svědkem milostného příběhu dvou malých zajíčků, a Krtka, který paní zajíčkové pomáhá s dětmi na svět.

Skutečně zajímavé dílko, které dětem vysvětlí, jak to s přicházením dětí na svět skutečně je.

Pokud tento díl neznáte, je možno ho zhlédnout na YouTube.

Pokračovát dále ve čtení příspěvku »

6 komentářů

V sobotu jsem z Německa napsal příspěvek Dám si jedno, dvě piva a sedám za volant, který se tématicky věnoval jistému obsahu alkoholu v krvi řidiče, které by mělo být zákonem tolerováno a narážel na situaci u nás a na Slovensku, kde tomu tak není.

Až na jeden případ rozhořčeného, přesto i na dále váženého čtenáře a přispěvatele, Borise, se příspěvek dočkal celkem kladných reakcí a to jak vyjádřených jako komentáře pod článkem, tak i privátních. Je vidět, že mnoho lidí chápe, že v případě nulové tolerance alkoholu v krvi řidiče není něco v pořádku.

S napsaného článku a alespoň zamyšlení, které na tuto tématiku u mnoha čtenářů vyvolal, jsem měl radost. Co si přát víc? Do dneška jsem nevěděl. Dnes ráno jsem to zjistil. Aby se téma článku nezapadlo, objevilo se v čtenějším periodiku, neusnulo a bylo dále rozebíráno.

Co jsem dnes zjistil, MF Dnes, se ve svých článcích tématu alkoholu v krvi řidiče skutečně věnuje. V prvním článku Policie chce tolerovat stopy alkoholu v krvi jeho autoři s odpovědnými osobami řeší, jak dosáhnout toleranci jistého množství alkoholu v krvi. Nabízí se změna zákona, nebo pouhá tolerance. Osobně jsem pro změnu zákona, neboť spoléhat se na toleranci toho, co zákon zakazuje, není dobré.

Navíc se mi z článku líbí slova Petera Ondry z Ústavu soudního lékařství v Olomouci, který říká: „”U koncentrací do 0,2 promile není průkazné, že dotyčný pil alkohol. Úřadům doporučujeme, aby takový případ odložily.”

Pokud naměřená hladina 0,2 promile alkoholu v krvi řidiče může být způsobena i něčím jiným, než jen alkoholem, pak je nulová tolerance alkoholu v zákoně skutečným nesmyslem a nemá tam co dělat. Možnost trestat jedince, za něco, co se nedá 100% dokázat je hloupost.

V druhém článku, spíš názoru, Jaký je smysl 0,2? Jediný. Ponížit člověka se autor Karel Steigerwald o nulové toleranci alkoholu v krvi řidiče vyjadřuje ve smyslu jeho ponížení. Za povšimnutí z jeho názoru rozhodně stojí pasáž:

„Řidiči s 0,2 páchají asi tolik přestupků jako řidiči s 0,0. Totalitní vysvětlení bylo: když povolíme 0,2, ožerou se lidi jako zvířata. Události na silnici ukazují, že zvíře, které se ožrat jako zvíře chce, 0,2 neodradí. Šikana však dopadá hlavně na neškodné 0,2, kteří nebourají a neohrožují.“

Jak je z mého článku i z článků, které dnes vyšly v MF Dnes a jsou dostupné na serveru idnes.cz, je nulová tolerance jistého množství v krvi řidiče nesmyslem. Osobně doufám, že se tohoto nesmyslu v zákoně brzy zbavíme a jisté množství bude v krvi řidiče tolerováno.

2 komentářů

Žákovská na webu, byť jen privátně, pod heslem pro rodiče. Dost jsem o ní s příchodem nového školního roku slyšel. Jaká to paráda, rozplývají se mnozí rodiče. Teď ty naše děti máme plně pod kontrolou. Žádné zatajování špatných známek. Žádné fixlování, neučíš se, není vyhnutí, však my se to dozvíme. Jásot mnohých rodičů nebere konce.

Co na internetové žákovské říkají sami děti nevím. Jejich názor jsem zatím neslyšel. Předpokládám ale, že některým žákům se webové žákovské mohou zamlouvat, některým je to jedno a někteří (zde předpokládám, že většina) by byli rádi, kdyby na webu známky vůbec nebyly a rodiče se na ně nedívali.

Já osobně, jako rodič dítek, z nich nejstarší půjde do školy příští rok se na internetovou žákovskou dívám jako na zlo. Skutečně nestojím o to, abych byl jako první o školních úspěších/neúspěších svého dítka informován skrze chladný web a tím své dítko zbavil radosti, říci mi, pochlubit se mi jako prvnímu o svých úspěších a vzít na svá bedra odpovědnost za sdělení svých neúspěchů.

Copak mnozí z rodičů již zapomněli na pocit, kdy jako školou dítka povinné ve svých aktovkách nosili žákovské plné drobných úspěchů a neúspěchů. Rodičům se velmi rádi chlubili dobrými známkami a přemýšleli jak to zaonačit s těmi špatnými s kterými se tak jako tak, muselo někdy ven.

Myslím, že žákovská, za kterou má dítě zodpovědnost a kterou čas od času předkládá rodičům je významným faktorem v utváření budoucí zodpovědnosti dítěte za své činy.

Rozhodně jinak udělení špatné známky prožívá dítě, které již v okamžiku kdy špatnou známku dostalo ví, že právě se o ní dozvěděli i rodiče, kteří své znepokojení nad touto špatnou známkou budou ventilovat telefonátem o nejbližší přestávce a jinak bude udělení špatné známky prožívat dítě, které bude vědět, že se o této známce dozvědí rodiče tehdy, až jim svůj neúspěch samo sdělí.

Jako lepší osobně vidím dát dítěti svobodu vést ho k tomu, aby se nebálo samo o sobě sdělovat jak dobré tak špatné známky. Případně otevřeně samo hovořit o svých jiných prohřešcích ve škole.

Pokud dítěti svobodu dáme a toto ho naučíme, internetová žákovská nebude potřeba. Pokud však tohoto nejsme schopni a raději se uspokojíme s daleko snadnějším přístupem a to mít život dítěte pod 100% kontrolou. Nedáme mu životní prostor, jak se má takové dítě rozvíjet, jak si má hledat svou cestu životem?

Těžko objektivně říct, co je lepší, internetová žákovská tu je pouze chvíli. Generace dnešních dětí, kterou jsou jejich rodiče schopní mít pod 100% kontrolou ještě nedospěla do let, kdy se osamostatní a sami si budou muset klestit cestu životem. Sám za sebe si myslím, že 100% kontrola dětí je zbavuje vlastni zodpovědnosti a malých dětských tajemství.

Za sebe jsem jako rodič proti internetovým žákovským knížkám a raději si od svého dítka nechám říct, jak bylo ve škole.

9 komentářů