Čertovské děti
Tak si nám zas děti bezvadně vyhrály. Začalo to nevinným sypáním hlíny a výkřiky, „jsme čerti, jsme čerti“. Poté některé dítko přišlo na to, že voda s hlínou dělá věci čertovštější a z dětí se staly ti největší čerti. Bojíte se?
Archív pro Červen, 2007
K nezveřejněné hádance na tento týden
Protože se mi množí dotazy na zadání nové hádanky, musím oznámit, že se stále ještě zabývám řešením hádanky z minulého týdne: Hádanka XV - Pomožte pánům A a B správně určit čísla, a tak se mi zdá zbytečné zatím zveřejňovat hádanku novou.
Pro technickou práci na blogu, která vyvrcholila včerejším nočním upgrade na novou verzi redakčního systému Wordpress 2.2. jsem řešení zatím mnoho nedal. Tento týden mám již volnější, tak snad na něco přijdu.
Děkuji za pochopení. A kdo chcete, můžete řešit a vyřešit. Nebo se alespoň se svými návrhy na řešení podělit.
Fejeton - Být o krok napřed se nevyplácí
Ačkoli jsem v komentářích dostala radu (přání) moc se nevyjadřovat ke školství, ještě jednou se tu zmíním.
Dnes jsem byla na ústní části přijímacích zkoušek na naší nejslavnější a nejstarší univerzitě. Měla jsem pocit, že jsem ve filmu Good Bye Lenin! Opravdu to tam vypadlo jako by se zastavil čas a to nejen fyzicky, ale i duševně.
Spousta studentů tam měla býti ráno v 8, což ale pro pány akademiky znamená, že oni mají přijít v 8:30. Studentíci tam postávali, posedávali na chodbě na zemi, nebylo kde sednout, zdi bílily, takže řada uchazečů měla bílá záda - hlavně páni v oblecích, slečny, posedávaly po oknech, tak měly zaprášené zadečky. Následovala prezence, na kusech papíru byl seznam jmen, někdo přišel, někdo ne, někdo chtěl jít až na konec,….. z papírů se tedy stala umělecká díla, šipky, škrtání, dopisování písmem akademiků,……
Po hodině vyvěsili právě tyto papíry, které vypadaly, jako když dáte dítěti papíry - šmíráky a ono použije původní potisk ke svému výtvarnému umění. Ano podle toho jsme měli zjistit pořadí. Nebyl tam žádný čas, návod byl jasný, odpočítejte si pořadí a vynásobte ho 15ti minutami, převedte na hodiny a přičtěte k času, kdy začnem - kdy začnem nevíme, to musíte sledovat. Možná vás napadá, že to byl test studijních předpokladů, ale ten byl vytvářen o týden dříve, zakládě jehož výsledků jsme byli pozváni na ústní kolo.
Jelikož jsem od A, šla jsem druhá, v místnosti, kde se zastavil čas, seděli akademici, před sebou skleničky made in UCCP, plastové lžičky, vypadali jak volební komise.
“Tááák paní inženýýýýrko, vy už jednu školu máte, tak co tady děláte?” Zaskočili mě hned na začátku. Celý pohovor se vedl okolo mé předchozí školy a nespojitosti s mým současným výběrem. Dále jsem byla upozorněna, že do seznamu literatury nepatří internetové zdroje - “To by jste měla už vědět, když už jednu školu máte…!”
Asi spím a zdá se mi to říkala jsem si.
Poslední kapkou byla diskuze o knížce, kterou jsem četla. Kolegyně, která se mnou zvolenému oboru věnuje mi poradila zaručený trhák, novinku v oboru. A tak přes víkend jsem knížku prošla a zmínila ji v seznamu literatury.
“To jste ale četla v angličtině” Tázal se porotce.
“Ne, v češtině.” Přiznávám se.
“No to jste nemohla číst v češtině, když to česky nevyšlo.”
“Vyšlo, je to novinka, tohodle jara, mám ji…………….” Snažím se vysvětlit.
“No to stačí.” Jsem utnuta v půlce věty.
Celé to trvalo asi 7 minut, myslím na ty ostatní uchazeče, že ač můžou počítat sebelíp, nemůže jim to nikdy vyjít správně. Liší se to o polovinu. I nemají oni na fakultě jiný čas? Reálný čas lomeno dvěma? Jaký tedy mají rok letos?
Tak to je moje kolegyně opravdu machr v oboru, říkám si, to mi dobře poradila, no vlastně mi poradila až moc dobře, byla jsem napřed, oproti komisi jsem byla spoustu let napřed……..
Hostel II - 93 minut hnusu, který by se neměl točit a vysílat.
Tak jsem se včera čirou náhodou dostal k filmu Hostel II. Ač jsem první díl nebyl schopen dokoukat do konce, Česko Slovenské prostředí, herci a herečky, a nějaký časový odstup od jedničky mi dal sílu a „chuť“ se na dvojku z ryzí zvědavosti podívat. Nic dopředu jsem o Hostelu II neslyšel, takže jsem ani nic hrozného nebo dobrého neočekával. Snad jen béčkový film, točený v nám známých kulisách.
To, čeho se mi ale díky filmu dostalo, nemohu nazvat jinak, než hnusem nejvyšším.
Nejprve kratičce k ději. Více si dle chuti přečtěte v recenzi.
Děj filmu je velmi prostý. Na Slovensko kamsi do lázní přijíždí tři mladé Američanky, které si pro svůj pobyt zvolí jakýsi Hostel. Hned po ubytování recepční pasy těchto Američanek zkopíruje a rozešle do světa. Ve filmu pak v krátké sekvenci divák vidí, jak fotografie Američanek letí světem, do mobilních telefonů a počítačů velmi bohatých a vlivných lidí, kteří si je ve formě jakési dražby kupují. No a nekupují si je na sex, což by se ještě dalo v pohodě snést, ale kupují si jejich životy, kupují si je jako zvířata, která v další části filmu mají povinnost zabít.:-(.
Po vydražení každé z tří děvčat jsou v další části filmu holčiny uneseny a pak velmi sadistickým způsobem vražděny. Více se mi o tomto a ději psát už skutečně nechce. Nyní tedy k mým pocitům z filmu.
Kdyby měl snímek alespoň v sobě špetku vtipu. Byl divákovi podán nějak nadneseně. Nebo se alespoň nějak rozlišovalo zlo od dobro, řeknu dobře, další hloupej film a nijak zvlášť se nad ním nepozastavím. Co ale dělat v případě, když je film brán z co nejvíce reálného pohledu a dobro od zla není nijak explicitně odlišeno a nakonec ani potrestáno.
Jasně, dospělý divák ví, že není zrovna normální chytat lidi a pak je za tučnou úplatu dávat k zabíjení bohatým, mnohdy „šťastným“ a „spokojeným“, prostě té vyšší společnosti. Co ale dítě, kterému se film dostane k očím, jak se na nepotrestané vraždění, které ve filmu probíhá bez špetky lítosti, bude koukat?
Nejsem psycholog, ale domnívám se, že rozhodně film, v kterém není dobro striktně odlišeno od zla, není dobrý.
Vězte, teplý čaj vás v létě výborně ochladí.
Celkem pravidelně jsme si teď přes zimu v práci s kolegou Petrem vzájemně stavěli vodu na čaj. Nyní, posledních pár dní začal Petr teplou vodu pro sebe odmítat.
Včera jsem se ho tedy tedy zeptal proč. V odpovědi se mi dostalo, že je vedro, takže teplého do sebe nic nechce. Řekl jsem mu tedy, toliko známou skutečnost, že teplý čaj za horka nezahřívá, ale výborně tělo ochladí. To ho překvapilo. Mě zase překvapilo, že toto nevěděl. Nakonec jsem se rozhodl, že o této skutečnosti napíši kratičký příspěvek sem.
Takže horký čaj vás v létě ochladí mnohem lépe než zmrzlina, či jakýkoliv chlazený nápoj. Zřejmě i včetně piva :-).
Proč tomu tak je, se lze dočíst například v článku Hot tea can cool you down more, z kterého teď budu čerpat.
Důvodů, jak je možné, že vás horký čaj ochladí je několik.
Prvním důvodem je, že látky jako pektin, aminokyseliny a přidaný cukr se podílejí lépe na tvorbě slin, které tak mohou být více vylučovány. Více slin, znamená větší pocit chladu.
Druhým uváděným důvodem je močopudnost čaje. Následkem častější potřeby tak z těla dostanete více tepla.
Třetím faktem je, že čaj zlepšuje funkčnost mozkového centra, které tak lépe vyhodnotí tělesnou teplotu a začne ji regulovat.
Za čtvrté pak horký čaj podporuje vyměšování potních žláz. Tím se více vody dostává z těla ven a tak se pokožka zchlazuje.
Je-li vám tedy v létě horko a chcete se zchladit, nezapomínejte na teplý čaj. Svou práci odvede skvěle.
Ahoj, to jsem já Klárka Antošová a moje fejetony
LuFa mi dnes založil účet a tak mě to přes ICQ učí ovládat, abych mu tu nenadělala paseku. Už má trošku strach, sice jsem inženýrka jako on, ale právě že nejsem úplně tak jako on, není inženýr jako inženýr. A tímto zdravím naši Alma mater.
Byla to právě škola, která mi v přeneseném slova smyslu umožnila to, že zrovna teď dělám tohle tady. Často se diskutuje o školství, školách, jejich úrovních, a mám pocit, že se opomíjí to, že škola člověku dá i to co mu neplánuje dát. Když mě na dni otevřených dveří lákali do školy, vůbec mi neřekli, že tam potkám LuFu a že za 10 let (což je právě nyní) mi tady LuFa založí účet a budu vám tady tohle psát. Tak tuhle chvíli, tuhle příležitost mi zprostředkovala škola.
Takže to jsem já, Klárka Antošová a moje fejetony jsou v kategorii fejetony.
PPP, aneb Parádní Profil Pštrosa
Úplnou náhodou jsem nyní narazil na jednu svou starší fotku, kterou jsem zhruba před dvěmi lety pořídil v mini zvěřinci v sousedství zámku Častolovice.
Protože si myslím, že se mi fotečka povedla, rád bych ji takto ukázal i vám :-). Zkratku PPP, aneb Parádní Profil Pštrosa, k fotce vymyslel můj bratr Štěpán.
Kolik Pražanů ví, jak se ze stanice metra Vysočanská dostat na vlakové nádraží Vysočany?
Dnes ráno mě v Praze zaskočila zvláštní věc. Ze stanice metra Vysočanská jsem se potřeboval dostat na nádraží Vysočany. Protože jsem se ve Vysočanech takto ocitnul prvně a neměl žádnou mapu, počítal jsem, že se na nádraží snadno doptám.
Jenže chyba lávky. Doptat se u stanice metra Vysočanská, na vlakové nádraží Vysočany, není vůbec jednoduché.
Za prvé, někteří prchali už při vyslovení jakékoliv otázky, zřejmě v domnění, že po nich zas někdo bude chtít peníze. Druzí se pak při výrazu vlakové nádraží tvářili jako by ohromeni faktem, že vůbec něco, jako nádrží by se poblíž stanice metra mělo vyskytovat.
Prostě nepříjemná situace, zvlášť když mi měl za pár minut přijet vlak.
Nakonec vše dobře dopadlo a informaci mi podala mladá maminka s dítětem (vlakové nádraží se nacházelo pár set metrů od metra). Tímto ji děkuji a přemýšlím, jak je možné, že tak mnoho lidí mi na tak základní otázku nedokázalo správně odpovědět?
Hrajete nové deskové hry? Podělte se o ně s ostatními.
Napsání příspěvku Spiderman 3 Duel - desková hra pro dva hráče mě nyní přivedlo k nápadu, zkusit se vás čtenářů zeptat, zdali také doma hrajete deskové hry a pokud ano poprosit vás, zdali byste se o ně nemohli formou kratičké recenze podělit s ostatními.
Především jde o to, že se na pultech hračkářství vyskytuje relativně mnoho nejrůznějších deskových her ke kterým bohužel chybí uživatelské recenze, takže potenciální hráč ani neví, co od hry očekávat. Taktéž mu mohou utéci hry, které by jinak s nadšením hrál.
Pokud doma deskové hry hrajete a některé z nich byste ostatním chtěli doporučit, napište mi, rád zde vaši recenzi zveřejním.
Spiderman 3 Duel - desková hra pro dva hráče
Spiderman 3 Duel Action Game je nová desková hra, kterou jsem si před časem všiml a dnes dětem domů pořídil.
Na první pohled mě upoutala hezky vyvedená krabice. Ne nadarmo se říká, “obal prodává”. Asi to bude pravda.
Jak název napovídá, hra je určena pro dva hráče, což je v situaci, kdy si chce hrát pouze jedno s dětí, nejčastěji nyní Davídek, ideální.
Hra se skládá ze dvou samostatných hracích pláten. Pro každého hráče po jednom a čtyřiceti osmi žetonů.
Hrací plátna s několika žetony vypadají následovně.
Nyní krátce o tom, jak se hra hraje. Hrací pole tvoří čtyři řady různých barev. Každý ze čtyřiceti osmi žetonů má na sobě čtyři čísla. Každé z čísel na žetonu má odlišnou barvu od ostatních.
Na počátku hry se žetony zamíchají. Potom si každý hráč vezme po jednom hracím plátně a nastaví ho tak, aby mu na něj protihráč neviděl.
Po tomto si každý z hráčů bere po jednom žetonu a snaží se ho umístit na hrací plochu tak, aby nejvyšší číslo barevně ladilo s barvou pole. Samozřejmě ne vždy se nejvyšší číslo podaří dobře umístit. Překážkou k tomuto mohou být již obsazena všechna vhodná barevná pole.
Po zaplnění všech barevných políček na hracím plátně nastává fáze boje. Bojuje se tak, že hráč volí žeton ze svého hracího plátna a k souboji vyzývá žeton z protihráčova hracího plátna. Síla žetonu je dána číslem, které je shodné s barvou políčka na kterém žeton ležel.
