V pekárně

Chléb – dar Boží. Tisíce lidí na modré planetÄ› Zemi, usedá každý den pÅ™ed namazaný chléb s máslem, za nÄ›jž vzdává své díky STVOŘITELI. Je mi to k smíchu.

* * *


„Každý ráno to samí,“ rozčilovala se Marie, pracovnice nedaleké pekárny. „Od pÄ›ti na nohou. Kdo to má vydržet. Rodina na spadnutí, manžel chlastá a dÄ›ti sou rozlezlý po kriminálech. No co jsou plnoletý, maj co chtÄ›j. DobÅ™e jsem si je dokázala vychovat, Hajzlíky.“

„No tak Marie, nech už tÄ›ch pÅ™ipitomÄ›lejch Å™ečí o rodinÄ›,“ ozvala se Božka a plivla do díže s tÄ›stem, které právÄ› míchala. „Lidi jsou svinÄ›, Marie. Vím to já, víš to ty, tak co si budem nalhávat.“

„PamatujeÅ¡ Božka, jak jsme jednou pÅ™idaly do tÄ›sta psí lejno, „pÅ™eruÅ¡ila Božčinu Å™eč Marie a pokračovala.“ Bylo by fajn vidÄ›t ty lidi, co pak ten chleba žrali. Asi jim to chutnalo a nebo nikdo nic nepoznal, žádná stížnost.“

„Jó to bola parada,“ vložila se do hovoru stará paní Fekete. „A nebo tehdá Marie, je to už dost dlho, nevím jestli to jeÅ¡tÄ› vzpomínáš. Bolo to tak vzruÅ¡ujúcí jak sme do teho tÄ›sta pridaly té sklenicu močuvky a pár pÅ™ipíňakov. A nebo Jožina vzpomínate. To jeho sperma bolo v tem tÄ›stÄ› taky nÄ›co vzruÅ¡ujúcího.“

„Co nám ty lidi vÅ¡echno nezbaÅ¡tÄ›j,“ pÅ™eruÅ¡ila zasnÄ›nou starou paní Fekete Božka. „Občas mám taky takovej dojem ženský, že lidi nejsou jen svinÄ›, ale taky pořádný prasata. Pamatujete si na toho brejlatýho úchyla co místo do kapesníku smrkal do tÄ›sta. Už ani pořádnÄ› nevím co tenkrát šéfa tak pobouÅ™ilo, že mu dal hodinovou výpovÄ›d.“

„A co takhle jed na krysy, „zvolala Marie a cosi začla vytahovat z taÅ¡ky. MÄ›la toho Å¡mejdu plných pÄ›t konzerv.


* * *


JeÅ¡tÄ› nÄ›kolik týdnů mÄ›li lékaÅ™i plné ruce práce. Chlebů toho dne z nedaleké pekárny vyjelo opravdu mnoho. A STVOŘITEL…….????

You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Napište prosím komentář

You must be logged in to post a comment.